Čím více cestuji, tím více si uvědomuji, jak je u nás krásně, říká v rozhovoru Jan Růžička

Jak jsi trávil volný čas v době koronaviru?

Rekonstruuji domek, což mi bere spoustu času. Mám tři auta, ve kterých se rád „vrtám“. Teď mám jedno rozmontované a postupně ho dávám do kupy. Auta jsou mou velkou vášní. Když zbyde čas, baví mě lezení na stěně a bouldering, rád vařím. 

Víme také o tvé velké zálibě, a to jsou čaje. Jak ses k takovému neobvyklému koníčku dostal?

Když jsem začal pracovat, zjistil jsem, že mi nedělá kafe dobře, tak jsem přešel na čaj. A pak se to začalo nabalovat. Nejdřív mě přestalo bavit stále si chodit s malým hrníčkem, tak jsem si pořídil větší, pak konvičku, pak lepší konvičku, pak podstavec a najednou se z toho stal koníček.

Máš tedy spojené pití čaje s nějakým rituálem?

Celá příprava čaje je rituál. Je to celkem věda – jak správně zalívat, jak horkou vodou, jak dlouho louhovat, v jaké konvičce, v jakém nádobí. Doma mám například větší čajový set včetně „čajového ducha“. To je taková soška, která se polévá čajem a přináší dobrou náladu. Čaj piji čínským způsobem, který se jmenuje „Gogfu Cha“ neboli čajové umění. Čaj se pije po malých kalíšcích, takže to není o množství vypitého čaje, ale o jeho kvalitě.

Řekl bys, že některé čaje jsou na přípravu náročnější než jiné?

Určitě ano. Čím je čaj méně fermentovaný, čím je čerstvější, čím víc je podobný původním lístkům, což jsou bílé a zelené čaje, tím má v sobě víc hořkých látek. Když ho zalijete moc horkou vodou nebo louhujete moc dlouho, zhořkne. Vůči tomu je naopak odolný černý čaj, puerh nebo více zoxidovaný oolong.

„S čaji je to jako s vínem. Člověk se k některým musí propít.“

Oblíbil sis nějaký druh čaje? Dal bys nám tip, co vyzkoušet?

Piji víceméně všechny, nemám žádný specifikovaný druh, kterému bych holdoval. Vždycky mě něco chytne, pak mě to zase omrzí a zkouším jiný. S čaji je to jako s vínem. Člověk se k některým musí propít. Bílý čaj je třeba přístupný i pro ty, kteří čaje moc nepijí. Naopak neznám nikoho, komu by na první dobrou chutnal puerh, který je hodně zemitý. Přirovnal bych ho k suchému červenému vínu. Pro začátečníky je absolutně geniální čaj „Jin Xuan“, oolong, který vypěstovali na Taiwanu a který má nezaměnitelnou mléčnou příchuť. Vynikající černý čaj jsou Zlaté jehly. A zelený třeba Dračí studna s charakteristickou oříškovou dochutí.

Který čaj má nejvíce kofeinu?

Souvisí to s tím, které lístky pijete. Čím blíž jsou samotné špičce rostliny, tím víc je v nich kofeinu. Kofeinově úplně nejsilnější jsou pupeny. Například nejdražší pravý bílý čaj je pouze z pupenů. Na bílý, zelený, žlutý a černý čaj se sbírají pupeny a první a druhý lístek. Na oolong se sbírá třetí a čtvrtý lístek, kofeinu je v něm výrazně méně, proto je vhodný i na večerní popíjení.

Tvojí další vášní je cestování. Jaká místa bys rád navštívil?

Hrozně moc se chci podívat do Číny na čajové plantáže. Chtěl bych se podívat do Vietnamu, láká mě Jihoafrická republika a jižní Amerika. Zkrátka už jsem hodně projel západní svět, kde je to víceméně hodně podobné, a teď bych se chtěl podívat jinam.

Kde se ti líbilo nejvíce?

Hodně se mi líbilo na Aljašce, tam je to úžasné, nádherná příroda, hodný lidi. Byl jsem tam jako student s programem Work & Travel. Prvních pár měsíců jsem si vydělával v rybárně a pak cestoval.

Potkal jsi medvěda?

Jo, spoustu. Je tam největší koncentrace velkých medvědů na světě.

Platí, že tam lidé chodí na procházku s puškou?

Zbraně tam mají všichni. Ale daleko účinnější než zbraň je na obranu proti medvědovi pepřový sprej. A ten jsme s sebou nosili.

Žil jsi a pracoval dva roky v Německu. Jak ses k tomu dostal?

Hned po škole jsem začal pracovat ve firmě v Brně, kde jsem vyvíjel turba do kamionů. Po dvou letech jsem dostal příležitost jít do Německa pracovat pro Mercedez Benz, kde jsem vyvíjel turba do benzínových motorů. Stál jsem u vývoje úplně nového typu turba, který teď běžně jezdí po silnicích. Byl to velký úspěch. Přišli jsme s unikátní technologií, která v žádném jiném autě nebyla, takže jsme na ni získali dva patenty. Nebylo to samozřejmě jen moje dílo, měl jsem v zádech obrovský tým.

Řekl bys, že je to zatím tvůj největší pracovní úspěch?

Asi ano, jeden z nich. Druhým bylo uchycení se v Irsku. Přišel jsem tam úplně s ničím. V Irsku automotive a celkově průmysl prakticky není. To, že jsem se prosadil v tvrdé konkurenci a získal práci v medicíně, byl velký úspěch.

To pro tebe musela být velká změna z automotive do medicíny.

Ze začátku to bylo hodně náročné, ale hodně jsem se tam toho naučil. Byla to obrovská zkušenost. Tím, že je medicína velmi kontrolovaný obor se spoustou pravidel a předpisů, všechno trvá dlouho, tak to dá člověku návod, jak by se mělo všechno dělat na první pokus. Protože když člověk udělá chybu, stojí to velké peníze.

Co přesně jsi měl na starosti?

Vyvíjeli jsme speciální zařízení, které má nahradit injekce. Toto zařízení implantuje člověku pod kůži „granulku“, která se postupně rozpouští a dávkuje mu léčivou látku průběžně. Já jsem byl zodpovědný za mechanickou část. Tedy zajistit, aby to člověku prorazilo kůži a dostalo se to do takové hloubky, do jaké má.

Jak jsi vnímal návrat do Čech?

Jsem strašně rád, že jsem doma. Mrzí mě, že Češi mají takovou svoji vlastnost, že pořád haní naši republiku, protože čím víc jsem cestoval, tím víc si uvědomuji, že je to u nás krásné, že se mi tady moc líbí.

Na závěr nám prozraď, co rád vaříš?

Já hrozně rád vařím to, co jsem ještě nikdy nevařil. Rád zkouším a učím se nové věci. Například když jsem byl v Irsku, kde nekoupíte český chleba, tak jsem si ho pekl sám. Teď hodně experimentuji se španělskou kuchyní, předtím jsem frčel na italské vlně. Jsem celkem perfekcionista, takže třeba měsíc vařím stejné jídlo a až když jsem spokojený s jeho chutí, začnu zkoušet něco nového.

Vaříš podle receptů?

Hodně, rád se koukám na Jamieho Olivera. Vynikajícím českým kuchařem je pan Cuketka. Má svůj blog, kde má skvělé návody z jednoduchých ingrediencí. Když vařím podle něj, tak to vždycky dopadne výborně.

Děkujeme za rozhovor.