Muzikant, zvukař, sochař a nadšenec do moto veteránů – představujeme vám Davida Filipa, technologa a konstruktéra na BU Delta.
Hraješ v hardcore metalové kapele Rádio Jerevan. Co tě k tomu přivedlo?
Muzika pro mě byla lákavá už v raném mládí. První elektrickou kytaru jsem si na krk pověsil ve dvaceti a od té chvíle bylo jasné, čemu se budu nadále věnovat. Z kytary jsem za čas přesedlal na bicí soupravu a na bubny hraji dodnes. Za více než dvacet let existence kapely jsme objeli spoustu klubů a festivalů po velké části naší vlasti. Na svém kontě máme více jak pět set koncertů. Aktivní jsme i jako pořadatelé.
Kam můžeme na vámi pořádanou akci dorazit?
Hudební festivaly pořádáme v našem domovském Potštejně už od roku 2000. Nejdříve se odehrávaly na Vochtánce, dnes tradice pokračují na potštejnském hradě. Už jich zde bylo dohromady přes čtyřicet. Skládání písniček je tvorba společná, skládáme všichni. Ale poprvé po dvaceti letech jsem se teď postavil za mikrofon. Bylo to pro mě něco nového, takže velký impuls a oživení.
Na hudebních akcích tě můžeme vidět také za mixážním pultem.
Od muzikantství a pořadatelství byl už jen krůček ke zvukařině. To je řemeslo, do kterého jsem se opřel v posledních asi pěti letech. Mým úkolem je zajistit chod hudební akce po technické stránce. To představuje nazvučení prostoru akce tak, aby publikum mělo dobrý poslech. Předcházet tomu musí kvalitní sejmutí zvuku vystupující kapely a obstarání pro ni náležitých odposlechů. Samozřejmostí je i atraktivní osvětlení pódia. Je to práce krásná, ale obrovsky náročná.
Tvou další vášní jsou historické motocykly. Co tě na nich zaujalo?
Krása starých motorek je nepřekonatelná, má to kouzlo. Motocykly a cestování na nich mě přitahovalo odjakživa. V mé garáži se i nemálo dvoukolových krasavic vystřídalo. Zlom ale nastal v okamžiku, kdy se mi v dílně objevil vrak Jawičky z roku 1956. Vyhrnul jsem si rukávy a přes zimu ji vrátil do stavu, jako když před šedesáti lety vyjela z fabriky v Týnci na Sázavou. Svět historických motocyklů ale i automobilů mi v tu chvíli obrovsky učaroval. Své pobláznění jsem počal přenášet i na své okolí, a tak vznikl „Klub přátel starého železa Potštejn“. Pod jeho hlavičkou pořádám v Potštejně každý rok v půli června oblíbený Orientační závod historických vozidel, kdy pro účastníky vymyslím vždy jinou stokilometrovou trasu po okolí. Tu musejí projet, vyhledávat soutěžní informace a plnit úkoly. Letos už proběhl šestý ročník.
Přinesl ti poslední rok a půl, kdy bylo méně hudebních i jiných akcí, něco nového?
Obrovský díl seberealizace jsem objevil v řemesle, které mi předal můj otec – sochaření. Pod údery kamenické palice a ocelového sekáče se mi pod rukama z pískovcového kamene rodí žáby, kočky nebo i jiné postavičky. Naplňuje mě to radostí z krásné tvůrčí práce, u které se nikam nespěchá a kde platí úplně jiná pravidla. Pravda, času mi na ni už moc nezbývá, ale o to více si takových chvil vážím.
Máš neuvěřitelné různorodé koníčky. Ještě něco tě láká?
Byla by spousta dalších směrů, které okusit a kam se vydat, ale dny jsou příliš krátké. V každém případě čas, který trávím se svými dětmi, je ten nejcennější a často mě i překvapí, kam nás posune. S mým čtyřletým synem jsme společně propadli kouzlu rádiem řízených modelů. Spolu teď takto dobýváme zem, vzduch i vodu. Podařilo se mi opět „nakazit“ okolí a už se pomalu utváří skupina kolem tohoto zájmu. Už tedy tuším, kam se asi budou mé kroky v dalších letech ubírat.
Jana Hejdová
David Filip pracuje v ASSA ABLOY od roku 1999. Prošel několika pozicemi – od vstupní kontroly, přes strategický nákup až k technologii. Je ženatý, má tři děti a žije v Potštejně.
