Chci prostě život zažít, říká v rozhovoru pro Fabka Magazín Hana Štěpánová

Začala jste s jógou kvůli pohybu, nebo jste se o její filosofii zajímala už předtím?

S jógou jako takovou jsem se setkala, když jsem byla se synem na mateřské. Začala jsem tady v Rychnově. Hledala jsem něco i na formování těla. Říkala jsem si, že to bude super – rychlé střídání pozic a prý „odpočinek“ ve střeše. No, ze začátku to byla hrůza. Hodně náročné na ruce. Ani jsem se kolikrát nestíhala pořádně nadechnout, ale byl to pro mě pohyb a nechtěla jsem to hned vzdát. Brzy jsem poznala, že je to pro mě to pravé. Člověk k tomu dozraje. Nejvíce mě ale nakoplo první setkání s Václavem Krejčíkem. Jeden z nejznámějších instruktorů jógy v ČR, spolumajitel Power Yoga Akademie. Hala plná podložek, pozitivně naladění cvičící, perfektní atmosféra. Pak přijel ještě podruhé a potřetí a bylo vidět, že i on se hodně jako cvičitel jógy vyvíjí. Poslední jóga s ním, v porovnání s tou první, byl neskutečný rozdíl. Myslím, že já jsem to měla podobně. 

Může si člověk na józe vytvořit závislost?

Rok jsem měla od jógy pauzu, kvůli vytížení jsem nestíhala a hned to bylo znát. Začala jsem se cítit jinak, rozbolela mě záda… Myslím, že jsem si tím závislost tak trochu získala. Hlavně na tom zpomalení, celkovém zklidnění… nááádech, výýýdech…

Kam chodíte cvičit dnes? 

Nyní chodím na jógu do Solnice k Janě Bartošové. Naučila mě vnímat jógu tak trochu jinak. Člověk by si měl sednout, připoutat se sám k sobě, nadechnout se, soustředit se na dech – plíce, bránice, dno pánevní a obráceně… Když se začne soustředit na dech jako takový, přestane se soustředit na okolní svět a je „u sebe“, nic neřeší. To se člověk naučí a začne se postupně s tréninkem lepšit. Vůbec nevnímám, kolik lidí se mnou kolem cvičí. Jakmile začnete pozorovat ostatní a srovnávat se, jóga vás nikdy bavit nebude.

Ostych je něco, co spoustu lidí od cvičení může odradit. Jak jste dokázala, že nevnímáte okolí?

Možná je to i tím, že jsem člověk, který nehodnotí lidi. Ráda se starám sama o sebe. Věty „co tomu řeknou ostatní“, „to nikdo neuvidí“ atd. moc nemusím. Věci dělám pro sebe, ne pro nikdo jiného. Nenechám se strhnout. Dělám to, co mě baví. Napadá vás ještě něco, co člověka od jógy dokáže odradit, a přitom k tomu vůbec není důvod? Spoustu lidí odrazují nafocené krkolomné pozice. O tom to ale vůbec není. Pozice jsou, jak si je člověk udělá, vždy jsou lehčí a náročnější varianty. Někdo je ohebnější někdo méně. Jóga se dá cvičit v každém věku. Důležité je poslouchat své tělo, připoutat se k němu a udělat pozici tak, aby vám vyhovovala. Měli byste se v ní zvládnout krásně nadechnout, prodýchat, uvolnit se a užít si ji.

Jak začít s jógou?

Určitě je dobré se nejdříve svěřit odborníkům než třeba sledovat obrazovku, kdy si vytáčíme hlavu, abychom viděli, a pozice pak neděláme správně. Navíc dohled může opravovat, doporučit, co je nutné, aby si člověk kvůli špatnému provedení nezatěžoval nějakou část těla. Sám to doma není schopný uhlídat. Například při předklonových pozicích je důležité správně rozložit váhu na obě nohy stejně. Nezdá se to, ale není to tak jednoduché. Proč dělat zbytečně náročné pozice, lze je udělat mnohem jednodušeji. Naše jogínka nás teď učí aštangu, což je daná série po sobě jdoucí cviků, propojených dechem. Tím se osamostatňujeme a učíme se, jak si zacvičit bez závislosti na ní.

„Když se člověk začne soustředit na dech jako takový, 

přestane se soustředit na okolní svět a je „u sebe“, nic neřeší.“

Změnila vás jóga nějak?

V józe jsem se našla. Je tam spojené to fyzično a duševno a myslím, že mi změnila i pohled na svět, na priority v životě. Jsem ráda za to, co mám, a nechci to vůbec měnit. Nezajímá mě, jestli to je moderní, jestli je to „in“. Naučila jsem se poslouchat své tělo. A více si užívám pohody, jóga mě hodně uzemňuje. Mám ráda pomalý ranní rozjezd, v klidu snídani. Zato v práci jsem velmi rychlá, ale bez zbytečného stresu. Jóga tomuto přístupu hodně přidala. Myslím, že jsem dozrála k tomu, že člověk pozná, co je pro něho dobré, a tak u toho zůstává.

Podepsal se tento přístup i na vašem životním stylu, například ve stravování?

Radši investuji do pořádného kvalitního jídla než do oblečení nebo vybavení. Člověk musí sám uznat, co je pro jeho tělo dobré a co ne, u každého je to jiné. Jednomu svědčí luštěniny a jinému z nějakého důvodu dobře nedělají. Mám ráda kvalitní potraviny, třeba kváskový chleba z pekárny Chleba a sůl v Solnici. To je něco úžasného, je to živé a dá to tělu mnohem více. Nebo jogurty a sýry z Rampuše, domácí hovězí od kamaráda, med od mého bratra, domácí zelenina, ovoce od místních pěstitelů. Ráda podporuji místní dodavatele. Když člověk přemýšlí, co do sebe dává, tak se mu to ve stáří snad musí vrátit. Doufám…

Čím si, kromě jídla, děláte radost?

Vedle rodiny se snažím udělat si čas i na sebe, mít své koníčky, věnovat se tomu, co mám ráda. Mám ráda své nohy, tak jim dopřávám kvalitní obuv. Nemám bot hodně, ale je pro mě důležité, aby byly kvalitní a držely správně nohu. Tam jsem schopná utratit peníze. Ještě za některé funkční věci. Mám ráda kvalitní výrobky, které vydrží a jsou z přírodních materiálů. A protože mám ráda své tělo, dopřávám si pravidelnou masáž zad a šíje jednou za měsíc. Tělo si začne samo o masáž říkat. Snažím se držet tělo správně, jogín nemůže přece chodit hrbatý. Ne vždy se ale daří. Jste velmi aktivní člověk. 

Čemu se ještě věnujete, kromě jógy?

Hodně mě baví kolo. Ale zase nejsem lovec kilometrů. Jezdím do práce, když mám čas a náladu. Jezdím bez sluchátek v uších, ráda poslouchám přírodu. Také mám ráda spojení příjemného s užitečným. Vždy využít čas a nepromarnit ho. Třeba když jsem vozila dceru na kroužek mažoretek do Kostelce a musela na ni čekat, tak jsem se vždy snažila využít čas aktivně. Procházky, kolo, brusle… Nevydržela bych třeba sedět v autě hodinu a půl a hrát hry na mobilu, jak to mají někteří v oblibě. Mě to vůbec nezajímá, já jsem člověk, který chce žít. Chci prostě život zažít, nechci ho strávit na internetu, někde fiktivně, chci ho zažít na fyzično. Asi jsem se narodila ve špatné době.

Zmínila jste kolo jako svou velkou vášeň. Budeme mít opět květnovou výzvu Do práce na kole. Zúčastníte se?

Určitě se zapojím. Měla jsem nutkání už dávno kolo vytáhnout. Manžel mě musel usměrnit. 

Kde je základní kámen vaší aktivity?

Jsem holka z vesnice, kde bylo zvykem, že se muselo pomáhat s pracemi kolem domu, a to nejen doma, ale i u prarodičů, kteří měli také rodinné domy a zvířata. Moji kamarádi k nám nechtěli chodit, protože se muselo pořád něco dělat. Přesto jsme s rodiči zažili i jiné společné aktivity, jezdilo se do přírody, brala se kola, byli jsme hodně aktivní, žádní polehávači. Hodně jsme chodili po památkách a horách, hlavně v České republice. Přirozený všestranný pohyb, žádné lenošení.

Čím jiným zakončit rozhovor o józe než filosofií. Co je tou vaší životní?

Dnes se všichni honíme za nejlepšími výkony, nejhezčími zážitky, nejoriginálnějšími příspěvky na sociálních sítích. Všichni chtějí ukázat: byl jsem tam a tady, na dovolené jsem ujel stovky kilometrů na kole… Nevím, jestli je to ten skutečný život, který já chci žít. Když se jdu projít, vím zhruba už dle zkušeností, kolik jsem ušla, nepotřebuji to vědět přesně a měřit si výkon hodinkami nebo čímkoli jiným a přenášet to do aplikací a podobně. Jsem asi konzervativní, ale dává mi to smysl. Je to i o mém soukromí a nepotřebuji se s nikým srovnávat, ukazovat opak reality, která třeba není zrovna v danou chvíli dle mých představ. Nehraju si na ideální super ženu.

Ivana Syrovátková