Díky lásce k přírodě vystudovala Adéla Rúčková ekologii na Univerzitě Karlově v Praze. V Bruselu zkoumala mikroskopické řasy z Antarktidy, psala odborné články a přednášela na konferencích. Její další vášní je kreslení. Několik let se proto rozhodovala, zda vykročit na volnou ilustrátorskou nohu. Časem začala tvořit přírodovědné naučné knížky pro děti, ve kterých se snoubí vše, co ji v životě těší – přírodní vědy, dobrodružství, kreslení a psaní.
Vystudovala jste hydrobiologii a v tomto oboru začala velmi úspěšnou kariéru. Co rozhodlo o tom, že se nebudete dál věnovat výzkumu a naplno se vrhnete do světa malování?
Rozhodování trvalo několik let a nebylo jednoduché. Studium sladkovodních řas mě bavilo, užívala jsem si odebírání vzorků z horských potoků a jejich zkoumání pod mikroskopem. Jezdila jsem na mezinárodní konference a líbilo se mi být součástí vědecké komunity.
Co mě ještě bavilo, bylo kreslení různých vtípků do mých přednášek a posterů. Kreslení jsem milovala odjakživa. A tak mě během doktorského studia napadlo nabídnout své ilustrace na internetu. Nečekala jsem od toho nic velkého, ale brzy přišly první zakázky. S tím přišlo i období několika let, kdy jsem žila napůl mezi vědou a kreslením. Zlom nastal, když jsem měla studijně odjet do Londýna. Došlo mi, že tam se budu věnovat vědě naplno a už nebudu mít čas ilustrovat knížky. To byl zásadní moment. Cestu do Londýna jsem zrušila a dala se na dráhu ilustrátorky na volné noze. Začátky byly těžké, měla jsem nouzi o zakázky i peníze, zpřetrhané vazby s univerzitou a nejistou budoucnost. Naštěstí potom přišla příležitost pracovat na Knížce pro děti do auta pro společnost Audi. Tím se vše krásně rozjelo a já začala kreslit na plný úvazek.
Kde hledáte inspiraci pro svoji tvorbu?
Řekla bych spíš, že inspiraci nehledám, ale vnímám ji všude a v každém okamžiku. Tvorba je tak neoddělitelnou součástí mého života, že veškeré vjemy ihned v mysli přetavuju do obrazů, příběhů a témat na knížky. Třeba naposledy, to jsem se ocitla v jednom starém domě na půdě a ten zatuchlý vzduch, přítmí a paprsky světla ze zaprášeného okna, to celé byl krásný námět. Tak jsem si tam nafotila všemožná zákoutí, různé harampádí, a doma namalovala obraz malého kluka, který vyrazil na průzkum půdy.
Co je pro Vás na profesi malířky/ilustrátorky nejzajímavější?
Vnímám svou profesi jako poslání. Jako malá jsem ráda kreslila a psala si deníky. S kamarády jsme měli klub, kde jsme psali kroniku a já pro ostatní vytvářela přírodovědné hry. To je vlastně to, co dělám i teď. Maluju obrázky a do svých knížek vymýšlím dětské hry a zábavy v přírodě. Hodně čerpám ze skutečných příhod z dětství. Profese malířky a ilustrátorky je součástí mého života. Snadno se mohlo stát, že bych dělala jinou práci a toto by mi chybělo. Vnímala bych, že to není ono, že nejsem na správné cestě. Teď cítím, že na ní jsem, to pro mě znamená nejvíc.
Máte i jednu úplně vlastní knihu, Výletovník. Jak Vás napadlo takovou knížku vytvořit?
Tuhle knihu jsem dělala s nakladatelstvím Slovart a editorkou Janou Steinerovou, se kterou jsme předtím vytvořily knihy Můj první atlas ČR a Můj první atlas Evropy. Ty jsem pouze ilustrovala, ale tak hezky se nám spolupracovalo, že mi editorka navrhla, zda bych zkusila napsat a nakreslit svoji vlastní knížku. Věděla jsem hned, že chci vytvořit naučnou knížku plnou zábavy, která dostane děti do přírody a dá jim podněty, co si venku zahrát, pozorovat nebo vyrobit. Výlety jsem zvolila proto, že miluju chození na vandry a táboření. Pro komiksové příběhy jsem čerpala ze zážitků s naším klubem, v naučných pasážích zase úročila studium biologie. Každou kapitolu Výletovníku jsem také konzultovala s odborníky na dané téma – s historikem, geologem, ornitologem, dokonce i paleontologem, který kontroloval zkameněliny. Je pro mě důležité, aby kniha byla nejen zábavná, ale i informačně cenná.
Knížka Můj první atlas Evropy byla mezi nejlepšími dětskými knížkami v roce 2013/1014 (Nejlepší knihy dětem). Vybírala jste si sama, co budete z jednotlivých zemí kreslit?
Tuhle knihu psal geograf Vít Štěpánek, což je úžasně sečtělý a zcestovalý člověk. U každého evropského státu vybral to, co je pro něj charakterizující a psal mi poznámky, na co si mám dát pozor. Třeba, že domečky ve Švédsku na pobřeží jsou tak barevné, že doslova svítí do krajiny. Vzpomínám, jak mi kladl na srdce, abych opravdu zdůraznila ty barvy domků. Někdy bylo těžké kreslit místa, kde jsem nikdy nebyla. Hledala jsem spoustu fotek na internetu a hodně mi pomohla aplikace Google Earth, kde bylo možné si většinu míst prohlédnout.
Ilustrovala jste také knihu pro elektronickou Albi tužku Člověk a příroda. Jak se vám na tomto projektu pracovalo?
Tato spolupráce byla nádherná. Z Albi mě oslovili, abych napsala knížku o ekologii pro děti. Já ale byla skoro deset let z oboru a netroufla si knihu zastřešit svojí odborností. Tak jsem požádala kamaráda z univerzity Lukáše Falteiska, zda by do toho šel se mnou. Měli jsme volnou ruku, sami jsme vymýšleli celý obsah knihy, v tom to bylo fantastické. Lukáš se věnuje výzkumu důlních bakterií, tudíž jsme všechny možné přírodní procesy dokázali dětem popsat skrze zážitky různých bakterií, které se vyskytují opravdu všude. Hlas kouzelné tužce potom dal Jiří Lábus. Společné dva dny s ním v nahrávacím studiu byly naprosto nezapomenutelné.
Na jakých projektech momentálně pracujete? A co máte v plánu do budoucna?
V posledních měsících mě potkala i malířská výzva v podobě pomoci malíři Janu Spěváčkovi s freskovou stropní výmalbou v nově vzniklém barokním ambitu v Mariánské Týnici. Nedávno jsem malovala v Dobrušce, kde vzniká Dům Františka Kupky v domě, kde tenhle slavný malíř prožil své mládí. Tam se během rekonstrukce objevily malované dřevěné stropy ve špatném stavu pouze s fragmenty malby a já vytvářela jejich repliku. Malovala jsem nové obrazy, které v těchto dnech můžete vidět na mé výstavě v Brně. Také připravuji nový koncept tvorby do dětských pokojíčků a mateřských školek a do budoucna mám v hlavě nápad na další přírodovědnou dětskou knížku. Stěžejní teď pro mě je dělat vlastní projekty, abych mohla být svou paní a vycházela vstříc svým potřebám i potřebám rodiny.
Jana Dostálová a Jana Hejdová