Popovídali jsme si s manažerem výroby produktů FAB a PERK Martinem Kadičem, co ho inspiruje ke zdolávání náročných závodů na běžkách nebo na kole.
To byl nějaký impulz nebo po kolikátý jsi byl? Potřetí?
V roce 2007 jsem začal jezdit na kole závodně, Český ráj, Bezděz, Nova Author Cup, což jsou 50–60 km závody na horských kolech. Hodně jsem se tomu věnoval, chodil na spinning, najezdil mnoho kilometrů. Jedním z těchto závodů byla i Jizerská padesátka na kolech, který byl nedávno nahrazen během. A tam vyhlásili, že ten, kdo zajede letní i zimní padesátku, dostane diplom krále Jizerských hor. Hecnul jsem se a v roce 2010 jsem poprvé vyrazil na Jizerskou padesátku. Koupil jsem si novou výbavu a v sobotu před Jizerskou jsem si šel udělat prvních 12 km ve stopě. Nadělal jsem si puchýře a v neděli jsem jel závod téměř bez tréninku. Dal jsem to za 5 hodin.
A kolik je rekord?
Vítězové mají čas kolem 2 hodin. Prvních 10 km je víceméně čisté stoupání, a když se vyšplháš nahoru, už potkáváš vítěze, jak jedou zpátky. To je úplně jiná liga. Já si myslím, že při normálním tréninku se dá zajet kolem tří, tří a půl hodiny, já to jezdím zatím bez tréninku, protože mám spoustu sportovních aktivit. Druhý rok jsem jel taky. To jsem měl o 10 minut lepší čas, 4:50. Pak jsem se sportem téměř skončil, věnoval jsem se více práci a teď jsem se zase rozhodl, že se ke sportu vrátím. Už netrávím tolik času v práci, tak jsem si v září dal závod 57 km na kole ve Znojmě. Po nádherném pocitu v cíli jsem se rozhodl, že zkusím zase Jizerskou padesátku.
Takže nejedeš v kategorii zvítězit, ale zúčastnit se?
Mezi námi – vždycky jde o čas 😊. Fyzicky jsem se cítil, že bych to dal zase za nějakých čtyři a půl, 5 hodin, bohužel to nedopadlo. Mně jde o to, abych si sám sobě vnitřně dokázal, že na to mám, že to zvládnu a že to moje hlava ustojí. Největším problémem na začátku závodu je, že pokud to přepálíš a inklinuješ k rychlejším závodníkům, brzy ti dojdou síly. V hlavě jsem si tedy nastavil, že Jizerskou jedu pro sebe a nechal se předjíždět. Po zhruba 10–20 km už jedeš se skupinkou závodníků, kteří jsou na tom stejně. Pak už se jen nevzdat 😊.
A stačí to na to, abys z toho měl nějak pozitivní pocit, že jsi to nevzdal?
První kilometr byl pro mě šílený, nemohl jsem chytit dech, lyže mi nedržely ve stopě. Je to tím, jak nejsem trénovaný přímo na tenhle sport. Neříkám, že nemám fyzičku, ale ten první kilometr, dva, ten balík lidí v několika stopách, je prostě masakr. Startuje se ve vlnách. První je elita s již nasazenými lyžemi. Je to skupinka většinou profíku, cca 100 závodníků, s nejlepšími časy z minulých závodů. Po jejich startu nastupuje každých pět minut další vlna. Já jsem jel z šesté vlny, za mnou pak ještě další dvě, a to vždy podle času z předchozích ročníků. Máš běžky v ruce, nasadíš si je a jedeš. Balík lidí z té vlny se prostě semele, přejíždí se ze stopy do stopy. Zkrátka začátek je jak oraniště.
Stojí to ještě za to ten závod absolvovat? Protože, když říkáš o tom začátku, je to oraniště. Co tam dá tu přidanou hodnotu? Je to ten věhlas Jizerské padesátky nebo chceš prostě být ten „král“?
Král, to byl ten první impuls. Když si jedeš samostatně někam, nejedeš na čas, nejsi měřený a kdykoliv můžeš skončit. Tohle je velká vyhlášená akce, ze které mám takový ten příjemný pocit „dal jsem padesátku“ 😊. Je to pro mě osobní výhra, což je napsané i na medaili – „můj osobní závod“. Všichni tam jdeme proto, abychom dosáhli nějakých výsledků. Já jezdím i proto, abych cítil nějaké to uspokojení. Když sjíždíš k cíli, jsi 500 metrů od cíle, dostáváš se na poslední rovinku a protneš cílovou pásku. A právě tenhle pocit, který tě naplní, je opravdu fantastický.
Jak dlouho je od startu otevřený cíl?
Jsou definované časové úseky. Pokud neprojedeš do určeného časového limitu, tak tě nepustí dál a seberou tě do autobusu a odvezou zpátky. Vím, že nejhorší výsledky jsou okolo 8 hodin.
Takže je poměrně jednoduché to vzdát, když víš, že se nebudeš toulat někde po lese, o to je to možná náročnější to dotáhnout do konce, ne?
Kdykoliv. Tím, že je to Jizerská magistrála, dá se kdykoliv odbočit a vrátit se zpátky. Po trati jsou občerstvovací stanice, hodně lidí, jsou tam i ta sběrná místa, takže ano, vzdát se to dá zřejmě velmi snadno 😊.
Děkujeme za rozhovor.
