Slovensko láká hlavně vysokohorskou turistikou. Vysoké Tatry se nachází v severní části Slovenska, na hranici s Polskem. V roce 1949 byly vyhlášeny prvním národním parkem na Slovensku (TANAP). Na snímku je Popradské pleso (1494 m n. m.) v Mengusovské dolině.
Snad žádný národ k nám nemá tak blízko jako Slováci. Hlavně díky podobnému jazyku, geografické blízkosti, ale i společné historii. Slovensko je nádherná hornatá země, jež nabízí spoustu přírodních krás v podobě vysokých štítů, jezer, jeskyní, soutěsek a vodopádů. Zároveň tam najdete spoustu krásných měst a historických památek.
PÁR TIPŮ NA VÝLET
Slovenský ráj – oblast plná vodopádů, kaňonů, jeskyní, soutěsek, vody, skal a zeleně. Na některá místa se dostanete jen pomocí žebříků, skob ve skále, řetězů a visutých lávek. Doporučuji navštívit kaňon Suché Bělé v severní části Slovenského ráje. Dostanete se tam nejlépe z parkoviště Hrabušice a pak po zelené až k pramenům říčky Suchá Bělá. V létě se můžete vykoupat v přehradě Palcmanská Maša na jižní straně Slovenského ráje. Určitě ještě stojí za to navštívit Dobšinskou ledovou jeskyni, největší ledovou jeskyni na Slovensku. Dále můžete ve Slovenském ráji navštívit Havraní skálu, zříceninu kláštera Kláštorisko či vyhlídku Tomášovský výhled a mnoho dalších.
Jen kousek za hranicemi s Českem se nachází Súľovské skály. Městečko Súľov–Hradná je ze tří stran obklopeno bělostnými strmě se tyčícími skálami. Odtud se můžete vydat několika turistickými cestami, ale doporučuji Naučný chodník Súľovské skály. Můžete se kochat fantastickými skalními útvary roztodivných tvarů a nádhernými vyhlídkami. Jen kousek odtud se nachází Střecha Slovenska (na mapy.cz Kostolecký dóm), obrovský skalní převis a jeden z největších skalních převisů na Slovensku. Cestou tam nebo zpět, směrem na Považskou Bystricu, doporučuji autem projet Manínskou Tiesňavou.
Bojnický zámek – romantický zámek známý z pohádky o šíleně smutné princezně. Původně gotický hrad z 12. století postavený na travertinové skále byl postupem času přestavěn na renesanční zámek, pak na barokní a poslední přestavba byla v novogotickém slohu, díky níž získal dnešní podobu. Zámek je tvořen vnitřním a venkovním hradem s třemi nádvořími. Jeho součástí je i rozlehlý park, ve kterém se kromě vzácných dřevin nachází i zoologická zahrada.
Při cestě na Slovensko je kousek za Žilinou, u hlavní silnice nad řekou Váh, zřícenina hradu Strečno. Zastavte se tu, když pojedete kolem. Vyhlídka na vysoké strmé hory Malé Fatry a do nich hluboce zaříznuté řeky Váh je úchvatná. Dole pod hradem je technická zajímavost, přívoz, který je poháněn jen proudem řeky.
Soutěska Suché Bělé ve Slovenském ráji. Průchod jednoho z nejkrásnějších vápencových kaňonů na Slovensku láká spoustu turistů. Měří 4 kilometry a projít se dá za 2 hodiny.
Romantický Bojnický zámek. K areálu patří i přilehlý zámecký park, ve kterém roste i vzácná, asi sedmisetletá Lípa krále Matyáše.
Hrad Strečno stojí na strmé vápencové skále ve výšce asi 420 m n. m. První písemná zmínka pochází z roku 1321. Hrad tehdy chránil mýtnou silnici okolo Váhu.
Vlkolínec je vesnička, památková rezervace lidové architektury pod ochranou UNESCO, ležící na jižním úpatí vrchu Sidorovo. Na rozdíl od skanzenů je stále trvale obydlen.
Nad Banskou Štiavnicí se tyčí Ostrý vrch a na něm je unikátní barokní kalvárie složená ze tří kostelů a devatenácti kapliček a sousoší Panny Marie.
Unikátní Vlkolínec – památka UNESCO, přehlídka lidové architektury, je místní částí města Ružomberok se zachovalou architekturou a strukturou původní horské osady dřevorubců, uhlířů a pastevců. Osada je stále obývaná a v některých srubových domcích z otesaných kmenů jehličnanů se šindelovou střechou je možné přespat. Osada se navíc nachází v nádherném prostředí Revúcké doliny mezi Nízkými Tatrami a Malou Fatrou. Je to výborné výchozí místo pro túry do obou pohoří. Hned u osady je hora Sidorovo se skalními jehlami a kousek dále vrchol Haliny s nově zbudovanými single tracky pro cyklisty.
Banská Štiavnica – Historické báňské město zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Městská památková rezervace obsahuje více než 360 památkových objektů! Z těch nejznámějších například Starý zámek, Nový zámek, Kostel sv. Kateřiny, Piargska brána, Kalvárie, Klopačka a další. Město se navíc nachází v údolí úchvatných Štiavnických vrchů, takže je dobrým nástupištěm pro túry po okolí, například na horu Sitno, nejvyšší vrchol Štiavnických vrchů. V okolí města jsou vybudované speciální vodní nádrže, tajchy, využívané kdysi pro potřeby hornictví. Dnes se v některých z nich můžete vykoupat. Asi kilometr od města směrem na Levice se nachází Báňské muzeum s podzemní expozicí.
V hlavním městě Bratislava, jehož dominantou je Bratislavský hrad, byste neměli minout například malebné Centrální náměstí, Modrý kostel, Michalskou věž s krásným výhledem či zříceninu hradu Děvín.
SLOVENSKÁ KUCHYNĚ
Slovenská kuchyně je středoevropská kuchyně, která byla v minulosti ovlivněná hlavně kuchyní maďarskou a rakouskou. Jako suroviny používá hovězí a vepřové maso, brambory, zelí, mouku a mléčné výrobky. Slovenská kuchyně v severní části se významně liší od kuchyně v jižní části Slovenska, a to z důvodu různých přírodních podmínek, a tím i různých surovin.
Kapustnica – tradiční slovenská hustá polévka připravovaná ze zelí, hub, dále uzeného masa a klobásy. V každém kraji se připravuje trochu jinak, někde může obsahovat i brambory, sušené švestky nebo zakysanou smetanu. Demikát – krémová polévka z brynzy. V obměnách může obsahovat slaninu, uzený sýr, brambory nebo houby.
Brynzové halušky – slovenská klasika, kterou zná asi úplně každý. Noky z bramborového těsta, podávané se slaninou a slovenským ovčím sýrem – brynzou. Další variantou je ještě přidat kyselé zelí, či osmaženou cibulku.
Lokše – tradiční placky připravené z mouky, brambor a sádla, podávané nasladko s povidly, mákem a cukrem, podobně jako palačinky, nebo naslano, například plněné zelím.
Živáňská pečeně – špíz z vepřové krkovice, se slaninou, cibulí, klobásou, bramborami a paprikou, pečený v alobalu, nejlépe na ohni. Slovensko je také vyhlášené výrobou sýrů. Kromě již zmíněné brynzy stačí připomenout oštiepok, korbáčik nebo parenicu.
4.–2. st. př. n. l. Území dnešního Slovenska osídlují Keltové. 1. st. př. n. l.–4. n. l. Území postupně osídlují germánské kmeny a koncem 4. století přicházejí Slované. 623–658 Vzniká Sámova říše, první státní útvar na území Slovenska. Čelí nájezdům Avarů. 833 Dochází ke spojení Nitranského a Moravského knížectví. Vzniká Velkomoravská říše, první společný stát Čechů a Slováků. 6.–10. století Slovensko se postupně stává součástí Uherské říše. 1526 Proběhla bitva u Moháče a Slovensko se jako součást Uher stává na téměř 400 let součástí habsburské říše. pol. 19 stol. Období slovenského národního obrození. 1867 Po rakousko-uherském vyrovnání dochází k násilné maďarizaci a silné emigrační vlně Slováků do USA. 1918 Po prohrané 1. světové válce se vyhlášením Martinské deklarace stává Slovensko součástí nově vzniklého Československa. 1939 Odtržením od Česka je vyhlášen proněmecký Slovenský štát. 1944 Slovenské národní povstání. 1945 Zánik Slovenského štátu. Slovensko se opět připojuje k Česku. 1. 1. 1993 Vznik samostatné Slovenské republiky. Roku 2004 vstupuje do EU a NATO a roku 2009 se stává součástí Eurozóny.
Podle výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z roku 2018 byli Slováci pro Čechy nejsympatičtější národ. Sympatičtí jsou pro 80 procent Čechů. Československá republika byla vyhlášena 28. října1918, ale Slovensko bylo připojeno až o dva dny později, 30. října 1918. Ještě několik týdnů po vzniku Československa nebylo jasné, jestli se k novému státu připojí Pressburk, (Prešpurk, Pozsony). Dne 1. ledna1919 bylo město obsazeno Čs. vojskem a přičleněno k Československu. V té době tam žilo jen 20 procent Slováků. V březnu 1919 bylo město přejmenováno na Bratislavu. Mincovňa Kremnica je nejstarší nepřetržitě fungující mincovnou na světě. Mince razí nepřetržitě už téměř 700 let, od roku 1328. Střed Evropy není v Čechách, ale na Slovensku. Za geografický střed Evropy je považován kostel sv. Jana ležící v oblasti Kremnických vrchů, asi třicet kilometrů od Banské Bystrice. Slovenština má větší rozdíly v jednotlivých nářečích než čeština. Nejbližší našemu jazyku je nářečí západoslovenské, které je velmi podobné východomoravským dialektům. Naproti tomu středoslovenská nářečí se nejvíce podobají spisovné slovenštině. Nejvíce odlišná jsou asi východoslovenská nářečí, jež mají některé rysy shodné s polštinou. Porozumět tomuto nářečí dělá Čechovi velké problémy, zatímco se Slovákem ze Záhoří si normálně povykládá.
Většina Čechů slovensky rozumí, pro vylepšení této schopnosti přidávám malý česko-slovenský slovníček: beruška – lienka, kobliha – šiška, luštěniny – strukoviny, pampeliška – púpava, pamlsek – maškrta, pulec – žubrienka, rampouch – cencúľ, skřivánek – škovránok, svačina – desiata, čáp – bocian, strup – chrasta, strojvedoucí – rušňovodič, drobky – omrvinky, skluzavka – šmýkačka, tchýně – svokra, krajka – čipka, houba (na tabuli) – špongia, kedlubna – kaleráb, šeřík – orgován, prase – ošípaná, červená řepa – cvikla, zázvor – ďumbier.
Jiří Cens