Nahlédli jsme do soukromí nové vedoucí zákaznického servisu ASSA ABLOY Rychnov Pavly Matouškové.

Jak začínáš svůj den?

Vstávám kolem páté hodiny ráno, abych se stihla trošku probrat, mám hodně pomalý rozjezd. Jsem spíš noční sova. První věc, po které ráno sahám, je kafe. Dalo by se říct, že jsem na něm závislá. Většinou stihnu jeden šálek doma, někdy i dva, a jakmile dorazím do práce, tak pokračuju v řadě. Byly doby, kdy jsem byla schopná za den vypít klidně i deset až dvanáct šálků, ale snažila jsem se to poslední dobou trochu zredukovat, takže momentální spotřebu mám „jen“ kolem čtyř až pěti.

Nedávno jsi převzala roli vedoucí zákaznického servisu. Co tě k tomu motivovalo?

Do prvního výběrového řízení jsem se nepřihlásila především z toho důvodu, že jsem si nedovedla představit jakýkoli jiný model než ten, který doposud fungoval. Jakmile se ale začaly změny realizovat, pochopila jsem, jaký to má význam. Když jsme se potom dozvěděli, že Marta bude odcházet na mateřskou dovolenou, začala jsem uvažovat, že se zkusím přihlásit a pokračovat v jejím původním plánu a její vizi. Dalo by se říct, že mi vyšlapala cestičku.

Co je pro tebe impulsem, abys byla v práci spokojená?

Určitě lidé a kolektiv. Do určité míry můžou být peníze a vzdálenost domova od práce motivací, ale nemyslím si, že by to bylo nejdůležitější. Jakmile je špatný kolektiv, může být finanční ohodnocení sebelepší, ale lidi to v práci neudrží. Když jsem začala pracovat pro firmu, byla to jedna z věcí, kvůli kterým jsem vytrvala a nevzdala to hned na začátku.

Co Tě v poslední době v práci nejvíce potěšilo?

Můj skvělý tým. Těší mě, když vidím, jakým stylem holky pracují, jak si navzájem se vším pomáhají. Když neví jedna, zaskočí druhá, když neví druhá, zaskočí třetí, neházíme si klacky pod nohy. Bez toho by to ani nešlo, nemohla bych tu práci dělat. Moc bych jim za to chtěla i touto formou poděkovat.

Co je pro tebe výzva?

Komunikace s managementem. Museli se naučit, že mezi nimi a „customerkami“ jsem ještě já jako mezičlánek. Museli si zvyknout, že holky už nejsou jejich přímé podřízené, ale je to sdílená služba. Neříkám, že by s tím měli problém, ale je to pro ně nové, stejně jako i pro nás ostatní. Musím zaťukat, zatím to funguje dobře, i když je to určitě velká výzva.

Co pro tebe znamená ASSA ABLOY?

Znamená pro mě firmu, která mi dala příležitost. Hned po státnicích jsem odjela na dva roky do Londýna jako Au Pair. Když jsem se vrátila, neměla jsem kromě angličtiny na dobré úrovni žádné jiné pracovní zkušenosti. V té době se zrovna otevřelo výběrové řízení na zákaznický servis v ASSA ABLOY. Tak jsem si řekla, že to zkusím. FAB má dobré renomé, je to dlouhodobá značka na trhu, všichni mi ho doporučovali. Byla jsem pak příjemně překvapená, že si mě vybrali a dali mi šanci.

Co ti přináší radost mimo práci?

Jsem rodinně založený člověk, rodina je pro mě na prvním místě. Mám radost, když jsou lidé kolem mě šťastní a zbytek se s tím vždy sveze. Hodně volného času trávím s přítelem. Mám moc ráda filmy a knížky, třeba sci-fi, thrillery. Oblíbenými spisovateli jsou Stephen King a John Wyndham. Díky Talent Akademii jsem objevila autora Dale Carnegie, který píše knížky o seberozvoji. Doporučuji ho všem, kteří na sobě chtějí pracovat.

Co ses v rámci seberozvoje v TA naučila?

Naučila jsem se hned všechno neodsuzovat. Nic není jen černobílé. Každý z nás má svůj názor, každý má svoji pravdu, neexistuje univerzální pravda. Určitě jsem se také naučila hodně věcí o sobě samotné. Snažím se nebýt impulsivní a jednat víc s rozmyslem. Nechat věci odležet, vrátit se k nim později a nejednat v afektu.

To zažívá určitě mnoho z nás. Máš nějaký tip, jak toho docílit?

Říká se zhluboka nadechnout a počítat do dvaceti. Možná je ale lepší ty věci nechat být, zajít si na kafe, někam se projít a vrátit se k problému později s chladnou hlavou. I do e-mailu bych někdy napsala něco, čeho bych pak litovala a mohlo se mi to vrátit. Je to ale hrozně těžké. Obdivuji lidi, kteří jsou vyrovnaní, nevykolejí je zpravidla nic a dokáží vždy jednat v klidu a racionálně. Takových lidí si nesmírně vážím a vždycky nevěřícně kroutím hlavou, že se nenechají ovlivňovat emocemi a dokážou přemýšlet dřív, než mluví. Toho bych chtěla taky dosáhnout.

Myslíš si, že každý se k tomu může dopracovat?

Je hodně těžké se v určitém věku něco nového učit, pracovat na sobě. Jsem zastáncem toho, že není úplně možné člověka změnit jako takového. V nitru zůstáváme každý stejný, pokud se nám nestane zásadní životní tragédie, ale určitě nějaký posun by měl být vidět. Je důležité na sobě pracovat, aby člověk nezakrněl. Když ustrneme v jednom bodě, život se nikam neposouvá a stává se nudným. Sama s tím mám problém. Nemám moc ráda změny, naopak mi nevadí rutina. Ale život takový je. Kdo se neumí přizpůsobit, má to hodně těžké. Změna je život. Je to taková floskule, ale je to prostě pravda.

Máš nějaké životní motto?

Asi ne úplně motto, ale byla bych moc ráda, kdyby lidé přemýšleli o tom, co a jakým stylem říkají o ostatních a uvědomili si, jak to na ně působí. Lidé mají občas tendence komentovat úplně všechno, ačkoliv se jich to netýká a nijak je to neovlivňuje. Myslí si, že každý čeká na jejich názor. Nutí ostatní obhajovat si před nimi svoje názory, postoje, chování. Ale zkusme se podívat na věci i z pohledu jiných. Matka s pěti dětmi může být stejně spokojená jako žena, která se rozhodne děti nemít. Jedna druhou asi nebude úplně chápat, protože každá vidí štěstí jinde. Ani jedna z nich se ale nemusí před kýmkoliv obhajovat, proč se tak rozhodla, proč ji to dělá šťastnou. Dá se to vztáhnout úplně na všechno. Jak lidé vypadají, co mají na sobě, jaký mají účes nebo třeba bláznivou barvu vlasů, jestli mají tetování, jak tráví volný čas. Každý jsme jiný. Kdybychom byli stejní, tak by to byl přece strašně nudný svět.

Děkujeme za rozhovor.

Ptaly se Jana Dostálová a Jana Hejdová

Pavla Matoušková vystudovala Masarykovu univerzitu v Brně, bydlí v Rychnově nad Kněžnou. V ASSA ABLOY pracuje od roku 2015. Nově vede oddělení zákaznického servisu a je členem týmu Talent Akademie.