Teplé jarní počasí přímo vybízí k venkovním aktivitám, proto se v našem seriálu o zdravém životním stylu zaměříme na cyklistiku.

 

Kolo. Dopravní prostředek vhodný na cestu do práce, na výlet, do hospody, kamkoli. Někoho provází celý život, někdo na něm léta neseděl a někdo mu propadl tak, že mu rád věnuje svůj volný čas nebo dokonce amatérsky závodí, jako třeba dva naši kolegové Tomáš Hynek a Pavel Fiedler, kterých jsme se zeptali, čím si je kolo získalo a na jakém typu kola jezdí.

 

  1. Jaký druh cyklistiky děláš, jak dlouho a proč?
  2. Na jakém kole jezdíš, máš nějaké technické vychytávky?

Tomáš Hynek, vedoucí výroby:

1. Ke kolu mě přivedl cca před 30 lety můj budoucí tchán. Měl na tehdejší dobu krásnou a drahou „silničku Colnago“, kterou jsem mu tiše záviděl. Já tehdy denně jezdil cca 60 km do kasáren v Žamberku na starém „Favoritu“ po tátovi. O víkendových vyjížďkách mi dělalo moc dobře, že s ním dokážu držet krok, a tak jsem se začal o cyklistiku trochu víc zajímat. Kolo se mi stalo koníčkem, který mě provází dodnes.

2. Hned s příchodem prvních horských kol v roce 1993 jsem přesně věděl, že je čas na změnu a za tehdy neuvěřitelných 20 tisíc jsem si koupil svého prvního „horáka“. Tomuhle typu kol se věnuji dodnes, asi to je z důvodu naprosté univerzálnosti použití – od lesní stezky až po vyjížďku na horských silničkách. Poslední kolo mám asi tři roky. Má celoodpružený rám se zdvihem 100 mm vpředu i vzadu a samozřejmě už na 29“ kolech, což je fakt neuvěřitelná „žehlička“. Pokud se nebavíme o zakázkové výrobě na míru, tak značka kola není v dnešní době až tak důležitá, hlavní je, aby jezdci vyhovoval rám pro jeho postavu a styl jízdy. Všechno ostatní je už jen otázka toho, kolik chcete do kola investovat, a hlavně kolik času na něm chcete trávit.

Pavel Fiedler, vedoucí průmyslového inženýrství:

1. Jsem spíše ten, kdo cyklistice a pohybu propadl. K opravdové cyklistice jsem si přivoněl až ve svých 22 letech, kdy jsem si vydělal na první trošku lepší silniční kolo. Jinak jako dítě, pamatuji-li se dobře, jsem až do svých 15 let jezdil jako většina mojí generace na BMX, ti, co neměli BMX, měli určitě pionýra. Inspirován souboji Armstronga s Ulrichem jsem honil kilometry a sem tam se účastnil nějakých menších závodů. Toho času, tedy v době, kdy jsem ještě neměl rodinné povinnosti a z práce zmizel ve 3 hodiny, jsem dokázal najezdit až 10 000 km/rok. Dnes už je těch kilometrů s ohledem na rodinu a další povinnosti výrazně méně. Na druhou stranu si začínám užívat cyklistické začátky svých dětí.

2. Jezdím na silničním a MTB Hardtail. Ale nejvíc mě asi baví CX a gravel. A rád se v kolech vrtám, většinu kol pro sebe i děti stavím sám. Je to pro mě svým způsobem relax.

Náš tiphezký sjezd na MTB trase Po silnici z Kostelce nad Orlicí směrem na Suchou Rybnou, kolem Lipové stráně, před koncem lesa pěšinou do stráně a napojit se na turistickou trasu Dr. J. S. Jarkovského. Jeďte s rozvahou, používejte brzdy a užijte si sjezd!

 

 

Autor úvodní fotografie: Victor Ranedo/Ekolist.cz