Bez foťáku už nikam necestuji,
říká Michaela Kalousová, která v naší společnosti zajišťuje zákaznický servis na BU Delta. Povídali jsme si o její velké vášni k focení.
Jaké byly vaše fotografické začátky?
Fotografování se věnoval už můj tatínek, tak to mám asi trochu po něm. Ale začátky jsem měla asi jako každý jiný. Pořídila jsem si první foťák a fotila kde co. Začalo mě to bavit a vždy mě potěšilo, když mi fotky někdo pochválil. Pochvala byla i motivací udělat další fotku třeba o něco lepší, zajímavější. Absolvovala jsem několik dlouhodobých pobytů v zahraničí, takže stále bylo co „dokumentovat“ pro rodinu a přátele.
Jste tedy úplný laik?
Ano, jsem úplný samouk. Nikdy jsem neabsolvovala ani žádný kurz. Fotky se mi líbí a pouze prostřednictvím internetu se zajímám o to, jak docílit nebo se alespoň trochu přiblížit tomu, co se mi líbí na fotkách ostatních.
Co fotíte ráda?
Tak nějak asi všechno. Mám ráda, když je fotka něčím výjimečná, neobvyklá. Ať už jde o zachycení momentu, místa, osoby… Ta výjimečnost může být však pro každého něco jiného. Pro mě je to třeba fotka japonské geishy. Stojíte na přechodu někde v Japonsku, čekáte na zelenou a mezitím se vedle Vás postaví někdo, koho si prostě musíte vyfotit. Bylo to hodně rychlé, červená netrvá věčně, foťák na dně batohu… ale byl to právě „ten moment“, který jsem chtěla a musela mít zachycený. Tahle fotka bude asi vždycky patřit mezi mé oblíbené.
Jak si vybíráte místa, kde chcete fotit?
Záměrně si místa nevybírám, pokud tedy nejdu třeba na koncert. Ale ať už jste kdekoliv, vždy se kolem Vás najde něco, co stojí za to vyfotit. Občas pro to musíte něco udělat, jako například zastavit a slézt z kola nebo jít pár kroků mimo vyznačenou trasu, protože jinak si ten výhled prostě nevyfotíte 😊. Většinu fotek stejně nakonec vymažu, ale zkusit to musím, co kdyby to náhodou vyšlo.
Hledáte inspiraci u jiných fotografů?
Svým způsobem ano, ale asi ne s ambicí, že se jim chci rovnat. Oni jsou profesionálové a focením se živí, pro mě to bude vždy jen koníček. Samozřejmě mám ale pár oblíbených fotografů, jejichž tvorbu pravidelně sleduji.
Fotíte i černobíle, nebo jen barevně? Co třeba kinofilm?
Mám ráda fotky barevné i černobílé. Záleží na konkrétní fotce. Samozřejmě krajina je hezčí barevná, ale třeba fotky z koncertů často házím do černobílé, protože je na nich spousta kontrastu a to je to, co černobílá fotka potřebuje.
Co se týče kinofilmu, ten jsem opustila s příchodem prvních digitálních kompaktů. Následně pracovat s fotkou v digitální podobě je přece jen mnohem snazší, plus výsledek máte k dispozici okamžitě.
Upravujete si fotky?
Téměř pokaždé. Když už nic jiného, tak alespoň zvýraznit barvy a zvýšit kontrast, občas je nutné vymazat nežádoucí předmět.
Uvažovala jste někdy o výstavě?
Nikdy 😊. Až takové ambice nemám. Ale kdyby mě přece jen někdy něco takového napadlo, viděla bych to spíše na přednášku o cestování, a s tím spojenou prezentaci fotek. Ale kdo ví, třeba se jednou na nějaké výstavě potkáme.
Máte něco, co si chcete vyfotit a ještě se vám to nepovedlo?
Co se týče fotky, konkrétní přání nebo cíl nemám. Ale těch cestovatelských plánů je spousta, a s tím bude samozřejmě spojené i focení. Takže doufám, že mám spoustu zajímavých fotografických úlovků ještě před sebou 😊.
Fotografie Míši Kalousové si můžete prohlédnout na jejím facebookovém profilu.
Děkujeme za rozhovor.
Foto: Archív AA Rychnov a Archív Michaela Kalousová.