Už v dětství jí učaroval svět motorek, ale sen o té vlastní se jí splnil až v dospělosti. O zajímavém a pro ženy neobvyklém koníčku jsme si povídali s Marcelou Vančurovou, plánovačkou výroby ASSA ABLOY  Rychnov.

Jak jste se k tomuto koníčku dostala?

Dostali jsme se k tomu s manželem asi před patnácti lety. Příbuzný měl starou JAWU se sajdkou, postranním vozíkem. Začali jsme se o sajdkáry také zajímat, moc se nám vzhledově líbily. Postupně jsme pořídili jednu, druhou, třetí, ještě toho v té době bylo dost. Když se narodily děti, byla to jediná možnost, abychom jezdili všichni pohromadě na motorkách. Do sajdkáry jsme dali dětskou sedačku a jezdili jsme s dětmi už od půl roku. V tomto ohledu není žádné věkové ani jiné omezení. Jediná povinnost je mít helmu. Dětem jsme dávali dětskou přilbu na kolo, s normální helmou by to takhle malé dítě nevydrželo. Každý jsme vozili jedno dítě a cestovali po celé republice. V létě je to fajn, lepší než autem.

Kolik máte teď motorek?

Pět motorek se sajdkárou, šest zrenovovaných, celkem dohromady asi patnáct motorek. Není toho zase tak moc. Je to hodně o prostoru. Máme je uložené v patře a museli jsme udělat výtah, abychom je mohli vyvést nahoru. Sbíráme pouze JAWU a máme jednu ČZ Druzetu. Když jsme se o motorky začali zajímat, tak se toho dalo opravdu ještě hodně sehnat. Spousta lidí je měla v garáži, na půdě. Koupili jsme první sajdku, ale já jsem brzy chtěla taky, nerada jezdím jako spolujezdec, ráda sedím za řídítky. Dali jsme tedy inzerát a postupně pořizovali další.

Motorky jste si renovovali nebo je kupovali hotové?

Manžel má autolakovnu, takže si je všechny vyšperkoval a renovoval sám.

Jezdíte i na srazy?

Ano, jezdíme hodně. Největší sajdkárský sraz, na který jezdíme, je v Jeseníkách. Pořádá se každý rok a je na celý víkend. Sjede až 200 sajdkár. Občas vyrazíme do Bystřice nad Pernštejnem.

Jste členy nějakého veteránského klubu?

Když už jednou zabřednete do této komunity, tak vás zvou automaticky sami a posílají pozvánku na další jiné akce. Třeba vloni jsme se dostali na sraz do Strakonic, který se pořádal k výročí ČZ. Manžel tam se svojí Druzetou vyhrál první cenu. Na srazech jsou i prestižní soutěže o ceny. Před pěti lety jsme na srazu v Jeseníkách vyhráli první cenu – sajdkáru. Srazu se většinou účastní asi dvě stě motorek z celé republiky i ze zahraničí, třeba Poláci nebo Němci. V současné době je menších srazů docela hodně. Jde o jednodenní či odpolední srazy, které nejsou tak vyhlášené, například Sopotnice, Potštejn, Ledce. Srazy si hodně vybíráme, já už jsem taková pohodlná, a tak se mi za špatného počasí ani nikam moc nechce.

Co děti, jsou také nadšené?

Ze začátku se jim to líbilo. Dneska je to pro ně takový denní chleba, není to takové „wow“. Pokud někam jedeme a naše motorky sklízejí obdiv, tak jim to samozřejmě dělá dobře. Ale jinak se už i ony těší, až budou moci jezdit samy. Už pro ně máme motorky připravené.

Co máte v plánu do dalších let?

Až odrostou děti, tak bych chtěla procestovat na motorkách Evropu. Vyrazit přes Alpy a podívat se až k moři. Musíme ještě chvilku počkat, protože to chceme podniknout bez dětí. Myslím si, že by je to nebavilo a na takhle dlouhou cestu není posezení v sajdkáře ani moc příjemné. Cítíte tam každý kamínek, to odpružení není úplně ideální.

Můžete doporučit nějaké muzeum nebo místo, kde jsou veterány k vidění?

Pěkné kousky mají na Konopišti. Mají tam i předválečné motorky. Dále pak Technické muzeum v Praze. Jinak menších muzeí po okolí je spoustu, ale tam toho není tolik k vidění.

A co pravidelné firemní závody motokár s kolegy z ASSA ABLOY Rychnov? Jste mezi ženami nejúspěšnější, máte nějakou speciální přípravu?

Mě prostě řízení baví a s tím je to asi hodně spojené, navíc mám dva kluky a ti jsou na tom s řízením jako já. Občas si jdeme zazávodit celá rodina. Velká cena FABky je moje oblíbená akce, na kterou se vždy těším. Hlavně to není o jednotlivci, ale o celém týmu. Samozřejmě, když se mi pak povede nějakého chlapa předjet, tak mě to potěší, protože si stále hodně chlapů myslí, že ženy neumí řídit.

Děkujeme za rozhovor.

Postranní vozík

lidově sajdkára nebo sajdka (z anglického „sidecar“) je přípojný vozík k motocyklu, sloužící pro přepravu osoby či nákladu. Byl hojně využíván za války, protože se do něj snadno umístil střelec i s vybavením. U některých strojů byla poháněna obě zadní kola, tedy jak kolo u motocyklu, tak i kolo u sajdkáry.

V Čechách vyráběla tyto motocykly zejména firma Zbrojovka, založená v roce 1929 inženýrem Františkem Janečkem pod licencí Warender (JAneček-WArender). Prvním modelem byla JAWA 500 OHW, kterou již bylo možno koupit i s postranním vozíkem.

Marcela Vančurová pracuje ve společnosti ASSA ABLOY od roku 2016 jako plánovačka výroby. Je vdaná a má dva syny.