Tímto synonymem bývá od roku 1987 označována Přírodní rezervace Zemská brána nacházející se v Orlických horách při toku řeky Divoké Orlice. Rezervace o rozloze více než 88 ha, ve výšce 570 až 650 m n. m., která se táhne od pomezí Polska až po českou obec Klášterec nad Orlicí, je vyhledávaným výletním místem. Své si zde najdou vodáci, horolezci, milovníci cykloturistiky nebo pěší a rodiny s dětmi.

Zemská brána, takto je pojmenován skalnatý úsek, který pod osadou Čihák tvoří průlomové údolí řeky Divoké Orlice v místech, kde po několika kilometrech, tvořící státní hranici s Polskem, stáčí svůj tok do Čech. Řeka v tomto místě vyhloubila romantické údolí. Tvoří ho balvanové řečiště lemující v úseku několika stovek metrů rulové skály, které působí dojmem vstupní brány do Čech.

Tomuto přirovnání napomáhá jedna z dominant oblasti, kterou je historický kamenný most s jedním obloukem na začátku údolí. Byl postaven českými a italskými kameníky v letech 1900–1903. Technický stav mostu se časem díky povětrnostním podmínkám a povodním zhoršil natolik, že musel v letech 2004–2005 projít kompletní rekonstrukcí. Při ní byl v horní části rozšířen o chodníky na obou stranách. Pískovcové kameny byly pečlivě rozebrány, uskladněny a použity znovu na obložení mostu tak, aby byla co nejvíce zachována jeho původní podoba.

Z mostu je krásný výhled na balvanité řečiště Divoké Orlice. Modrá turistická značka vás převede z jednoho břehu na druhý přes Pašeráckou lávku, která patří mezi další zajímavosti údolí. Ta byla původně postavena vrchností pro potřeby dřevorubců a formanů svážejících dřevo z panských lesů. Především v nočních hodinách však začala být využívána k pašování různého zboží, odkud dostala později svůj název. Na kladské straně stával dřevěný mlýn, který „prý“ sloužil jako prodejna pašovaného zboží i úkryt pro pašeráky. Pašování vyvrcholilo po první světové válce.

Dnešní podoba lávky pochází z roku 2002, kdy byla obnovena po ničivé povodni v roce 1999. Za Pašeráckou lávkou se strmé skalní bloky mírně rozestupují, na romantice však údolí neztrácí. Snad i proto zde byl v roce 1806 postaven J. Kochem empírový lovecký zámeček Lusthaus. Později byl využíván jako hájovna, v roce 1936 však vyhořel a zcela zanikl. Dnes je na jeho místě travnatá louka obklopená dvěma lesy a dvěma rybníčky. Pokud půjdete dále po proudu Divoké Orlice, tak asi po kilometru narazíte na tzv. Ledříčkovu skálu. Cestou k tomuto skalnímu útvaru, který je opředen mnoha pověstmi, míjíte samostatný pěchotní srub R-54 Na potoku, který je součástí linie těžkého opevnění z let 1936–1938. Hlavní výzbrojí objektu byl těžký kulomet umístěný v pancéřové kopuli. I když byl srub v roce 1938 dokončen a vyzbrojen, do dnešních dnů se dochovaly pouze jeho železobetonové stěny.

 

 

Lesní porosty této přírodní rezervace jsou tvořeny především smrkovými lesy s jedlí a bukem. Nejzachovalejší a nejcennější jsou porosty lemující Divokou Orlici. Zde roste i několik vzácnějších druhů rostlin, například kamzičník rakouský a oměj pestrý. Pro faunu rezervace jsou příznačné především druhy žijící v Divoké Orlici a v její blízkosti: z ryb je to například vranka obecná, z ptáků skorec vodní. Při přeletu lze vidět čápa černého, který hnízdívá v okolních lesích. Běžně se v lesích vyskytuje liška obecná, jelen evropský, srnec obecný a prase divoké, z ptactva pak strakapoud velký a datel černý. Příležitostně se v místních lesích objeví i mufloni.