Jste členem Sboru dobrovolných hasičů Javornice – obec. Co to obnáší?
Hlavním úkolem je znát a umět používat techniku, kterou náš sbor, potažmo obecní výjezdová jednotka, má, abychom byli v případě mimořádných událostí schopni pomoct. Dále pořádáme akce pro členy sboru a podílíme se na organizaci společenských akcí v obci. V neposlední řadě je to o shánění financí. SDH je dobrovolný spolek, musí si na sebe vydělat sám. Funguje tedy z příspěvků členů, dotace obce a hlavně z našich brigádnických aktivit, kdy tradiční je třeba sběr železného šrotu. Tím, že jsme začali pracovat s mladými hasiči, získáváme také dotace na podporu činnosti s mládeží například od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nebo Královéhradeckého kraje. I firma ASSA ABLOY Rychnov finančně přispěla na činnost mládeže.
Jak dlouho už se věnujete mladým hasičům?
Oficiálně jsme je přihlásili před třemi lety, vzniklo to spontánně. Většina z nás měla tou dobou děti ve věku šest až deset let. Když jsme trénovali na nějakou soutěž, jezdili stejně s námi, tak jsme si řekli, proč je do toho nezapojit.
Jaký je o hasičský kroužek mezi dětmi zájem?
Musím zaklepat, teď velký. Máme 36 dětí ve věku šest až patnáct let. Tím, že lidé z vesnice vidí, že se jim dost věnujeme, mají i rodiče zájem je k nám přihlásit. Jsme za to moc rádi a musíme dokonce i zájemce odmítat.
Jak často se s dětmi scházíte?
Jednou týdně děláme kroužek, jsme na to čtyři vedoucí. Náplně schůzek se odvíjí od toho, jaký typ soutěže nás čeká. Neděláme ale pořád jen „hasičinu“. Podzim většinou věnujeme exkurzím. Vloni jsme byli například v Rychnově na kotelně a na letecké záchrance v Hradci Králové.
Jakých soutěží se tedy s dětmi účastníte?
Na podzim jezdíme na Závody požárnické všestrannosti, které jsou hlavně o vědomostech. Závodníci běží tříkilometrový okruh a plní různé úkoly. Například se musí orientovat v mapě, určují topografické značky, značky technických prostředků, kdy každý technický prostředek, třeba hadice, auto nebo motorová stříkačka, má svoji značku a děti je k sobě přiřazují. V závodě však mladí hasiči musí prokázat i zručnost. Plní úkoly jako je střelba ze vzduchovky nebo vázání uzlů. Na jaře je to naopak víc o požárním sportu, takže trénujeme hlavně požární útok. Také se účastníme třídenní hry Plamen, kam se sjíždí všechny sbory rychnovského okresu, které pracují s mládeží.
Co všechno musí děti v rámci Plamenu zvládnout?
Plamen je obecně postaven na běhavějších disciplínách. Soutěžíme ve štafetě dvojic, štafetě CTIF, kdy každý má na svém úseku úkol například překonávání žebříkové stěny, kladiny, lehkoatletické překážky nebo přenášení hasicího přístroje. Divácky zajímavá disciplína je požární útok s překážkami CTIF pro devítičlenné družstvo, kdy nikdo nesmí po celou dobu promluvit. Děti překonávají vodní příkop, probíhají tunelem, stříkají na terč džberovými stříkačkami. Naučit je, že nesmí nic říct, musí si poradit a dorozumět se, je asi to nejtěžší. Ale zvládli jsme to. Už se podařilo i docela dobré umístění. Nebylo to ještě na bednu, jak se říká, ale dokázali jsme je dobře připravit.
Jak často máte závody?
My jako dospěláci soutěžíme jen v rámci okrsku, kdy absolvujeme závody čistě v požárním útoku dvakrát až třikrát do roka. Specialitou našeho okrsku, čítajícího devět sborů, jsou Sportovní hry okrsku. Jedná se o celoroční soutěž, kdy každý sbor pořádá turnaj v nějaké aktivitě jako třeba kuželky, bowling nebo badminton. Za účast a umístění se získávají body a na konci roku se vyhodnotí tři nejlepší sbory. Sbor, který nasbírá nejvíce bodů v průběhu pěti let, získává pohár. Teď to soutěžení je ale hlavně o dětech. My to máme spíš jako doplněk.
Jak dlouho se SDH věnujete a kdo vás k tomu přivedl?
Začínal jsem v patnácti letech, to je věk, kdy můžete nastoupit k dospělým do SDH. Můj táta je hasič. Úplně stejně jako ty děti teď s námi, tak já jsem jezdil s ním. „Hasičina“ mě baví už od mala.
Děkujeme za rozhovor.
Ptaly se Jana Dostálová a Jana Hejdová