Dominiku jsme vyzpovídaly po společném jednání ASSA ABLOY Talent Akademie. Ráda se věnuje neobvyklým adrenalinovým sportům a nás zajímalo, jak se k nim dostala a co jí přináší.
Čemu se, Dominiko, věnujete nejvíce?
Dělám nekontaktní bojové sporty. To znamená kopy a údery z kick-boxu a thajského boxu, ale jen na zavěšený pytel. Je to zaměřené hodně na fyzičku a sílu, spousta lidí tam chodí i proto, aby odbourali stres. Učíme se sebeobranu, využíváme hmaty. Zkoušela jsem si to doma na partnerovi, ale minulou sezónu mě pytel odrovnal na dva měsíce, výron kotníku. Věnuji se zejména fit-boxu, což je sport vhodný na zvýšení kondice a posilování celého těla.
Dostala jsem se k tomu úplně náhodou. Jsem akční člověk, aerobik ani pilates mě neuspokojují. Jednou jsem si všimla plakátu a řekla si, že zkusím zajít na trénink. První hodinu jsem tam jen seděla a koukala a říkala si, že to není těžké. Těžké to tedy bylo, ale domů jsem šla s úplně čistou hlavou. Tréninky probíhají pod klubem MMA, zkratka znamená Mixed Martial Arts, tedy smíšená bojová umění, kde jsou zejména kontaktní sporty. Muži a ženy trénují odděleně a kluci z našeho rychnovského oddílu se v rámci soutěže MMA zúčastnili mistrovství ČR a jeden dokonce obhájil mistrovský titul.
Děláte ještě nějaký sport kromě fit-boxu?
V rámci tréninku jsem začala běhat. Uvažuji sice ještě o trenérském kurzu fit-boxu, ale teď mě pohltilo běhání, a tak kromě fit-boxu ještě běhám se svým psem. Máme doma anglického bulteriéra a trénujeme spolu na závody. Tahle rasa se tedy na tento typ sportu moc nehodí, ti psi jsou hrozně tvrdohlaví a ten náš je teď zrovna jako medvěd, chystá se na zimní spánek, takže se mu nechce trénovat. Ze začátku pořád lítal ze strany na stranu, všechno očuchával a neustále se s někým seznamoval. Už začíná spolupracovat, tak jsme si troufli i na závody.
To jsou závody v běhu se psem?
Ano, absolvovali jsme závod Hard Dog Race v Opatově, kde se všichni divili, že běžím s bulteriérem. Samozřejmě byl hrozně nervózní z ostatních psů a nespolupracoval. První překážka byla skoro dvoumetrová strž, v tu chvíli mi začala pomáhat příprava z fit-boxu. Rozhodčí nám nic nedarovali, pro ženy jsou stejné podmínky jako pro muže, a pokud překážku nedá pes, musím ji za trest překonat já se psem v náručí. Naštěstí je vyběhaný a váží 22 kilo, ale i tak to bylo opravdu náročné. Skončili jsme na 48. místě z 1 326 účastníků, což byl pro nás ohromný úspěch, odvezli jsme si medaili a nádherný zážitek a Atreye jsem „nosila na rukou“ ještě dalších 14 dnů 😊.
Teď se připravujeme na závod do Maďarska. Chceme se zaměřit i na biatlon, což je běh a střelba, a k tomu volná zábava, což je pokaždé něco jiného. Při závodech máme každý svou roli: já jsem specialista na strategii, tedy kudy, a on je projektový manažer, tedy jak. Ale soutěžícím a vítězem je nakonec on, já jsem tam jen jako jeho dvounohý kamarád, kterého si s sebou přivedl. Tvůrcem soutěže je Maďar, který absolvoval jako psovod misi v Afghánistánu, a koná se v Česku, Maďarsku, Polsku a Německu. Rádi bychom absolvovali všechny.
Je nějaký rozdíl mezi závody v Česku a v zahraničí?
Je, v zahraničí jsou závody náročnější. Jsou to závody typu Spartan Race nebo Gladiator Race. Překážky v závodě nejsou ale přizpůsobeny pro psa, takže často je musíme překonávat se psem v náručí, jinak následuje trest v podobě 50 až 70 dřepů, podle náročnosti. Pes ovšem při trestu odpočívá. V Opatově se běželo po šest kilometrů dlouhé a velmi těžké motokrosové trati v rozbahněném terénu s převýšením 500 metrů. Dvakrát jsme museli přeplavat rybník a jednou z překážek bylo přenést patnáctikilový pytel granulí 500 metrů do kopce a s kopce. Byla jsem ráda, že na to mám celkem fyzičku. Atrey musel absolvovat výcvik se speciálním postrojem. V Maďarsku nás čeká o šest překážek víc než v Opatově, celkem tedy 21, a dvojnásobně dlouhá trasa, takže jsme už začali trénovat.
Jsou nějaká kritéria pro účast psa v závodě?
Musí splňovat věk 12 měsíců, mému Atreyovi jsou dva roky. Musí podstoupit potřebná vyšetření a musí být v plné zdravotní kondici. Závodů se účastní všechny rasy psů, třeba i Jorkširský teriér.
Ten se zase asi dobře nosí 😊
Ano. Pes nemusí běžet, můžu ho celou dobu nést. Jediná podmínka závodu je, že psa nesmíme táhnout smykem za sebou.
Jak a kde s Atreyem trénujete? A co děláte přes zimu?
Při tréninku naběhám 10–14 kilometrů, v Rychnově je pěkný těžký terén. Se psem se snažím chodit minimálně, abych mu to neznechutila, ale týden před závodem dostane nálož. Společně chodíme běhat jednou týdně a já sama čtyřikrát týdně plus třikrát týdně fit-box. Ostatní sporty praktikuji se synem – kolo, kolečkové brusle. Šimon teď našel zálibu ve skateboardu a já si pořídila longbord. Přes zimu plánujeme lyžování. Syn rád lyžuje a já se budu teprve učit. Bude to pro mě další výzva.
Co máte v plánu do budoucna?
Až syn vyroste, tak bych se možná ráda vrátila ke koním. Je spousta věcí, které bych chtěla zkusit. Líbí se mi třeba motokrosové motorky. Ale zatím mě nic další neoslovilo natolik, abych do toho šla po hlavě. Čím akčnější sport, tím líp. Nic stereotypního nechci.
Děkujeme za rozhovor.