V oddíle jsme jedna rodina, říká Stanislav Fajgl

Přinášíme vám rozhovor se Stanislavem Fajglem, který pracuje jako mistr údržby ASSA ABLOY Rychnov a ve volném čase trénuje softballový oddíl v Kostelci nad Orlicí.

Trénujete v Kostelci softballový tým Klackaři. Jak dlouho se této činnosti věnujete?

Začal jsem hrát softball v páté třídě. Vše se změnilo s narozením dětí. V roce 2006 jsme začali trénovat s dcerou. Dcera a děti kamarádů se chodily dívat, jak hrajeme a trávily s námi na hřišti spoustu času, a tak jsme začali trénovat. Házeli jsme balónem nebo trénovali ze stativu, ze kterého balónek odpalují, nebo srážejí do pole. Žádný trenér tehdy nebyl, tak jsem začal dceru a skupinu dalších dětí trénovat já. Je pravda, že to není úplně sport pro holky, bolí to. Dcera v osmé třídě přestala, nastoupil syn, postavili jsme družstvo a začali jezdit na soutěže do Chocně nebo do Trutnova. Postupně se náš tým zlepšoval a začali jsme hrát opravdu proti dobrým soupeřům. Výkon týmu rostl a v roce 2014 a 2015 jsme byli mistry České republiky v Tee-ballu do 11 let. Poráželi jsme velké týmy jako Praha, Chomutov, Ledenice, Trhové Sviny, Havlíčkův Brod, kde jsou softballové základny daleko větší než u nás. Ne, že by to u nás nemělo tradici, ale pořád je Kostelec oproti těmto městům úplný „trpaslík“.

Je z celorepublikového hlediska hodně mládežnických základen? Lepší se to nebo horší, třeba ve srovnání s fotbalem nebo hokejem?

O tento sport se zájem zvyšuje, ale v porovnání s fotbalem nebo hokejem nejsme tak známí. Každoročně děláme nábory pro nové uchazeče. Hlavně to bylo populární dřív, protože to byl americký sport, hodně podobný baseballu. Teď softballová asociace pořádá i školní ligy a může se tam přihlásit každá škola, která to třeba vůbec nehraje. Vysvětlí jim pravidla, půjčí jim základní výstroj, aby se tak základna rozšiřovala. A z každého takového náboru může vyrůst reprezentant.

Jaký je třeba mít největší talent pro tento sport? Která z hráčských pozic je top?

Je to především týmová hra, šikovný hráč je potřeba všude. Ale na každou pozici je potřeba jiný typ hráče. V poli je devět hráčů, takže je vždy dobré rozmyslet si, koho kam postavit a jaké zvolit pořadí na pálce.

Dochází k rotacím na pozicích?

Ne, pozice se nemění. Můžu jako trenér vystřídat kohokoliv z lavičky. Ke změnám, jako třeba ve volejbale, nedochází. Každý člen týmu má své místo, snažíme se začleňovat i méně talentované děti. Nikoho „slabšího“ nevyřazujeme. Důležitá je i podpora týmu z lavičky, která může vyburcovat k lepšímu výkonu. Je to i o psychice celého týmu, jak spolu komunikují. Je samozřejmě těžší namotivovat mládež v období puberty. Ale dobře fungují třeba sázky s trenéry, naposledy jsme se „museli“ koupat v kašně, nebo jezdit na dětské skluzavce v McDonaldu.

Jaký je základní rozdíl mezi softballem a baseballem?

Základní rozdíl je, že na baseball je větší hřiště, menší balónek, silnější pálka a nadhazuje se vrchem. U softballu je to všechno obráceně. Balónek letí od nadhazovače spodní otočkou. Už v žácích a v kadetech je neuvěřitelné, co nadhazovači dokáží nadhodit za balóny. Roli hraje i načasování nadhozu. Jsou schopni hodit rychlý balón, nebo naopak velmi pomalý. Pálkař čeká například rychlý balón, protože vidí rychlý pohyb nadhazovače, tak švihne a balón pomalu proletí.

Jak se vám daří nabírat nováčky? Doporučují se děti třeba mezi s sebou?

Děláme pravidelně nábory ve školách i školkách. Další akcí je Bee Ball Day. Asociace zapůjčuje propagační sadu vybavení a my uspořádáme pro školy a školky den, kdy si to mohou děvčata i chlapci bezplatně na našem hřišti „Pod strání“ vyzkoušet. Dnes je mnoho možností sportovního vyžití, a tak nových dětí moc nepřibývá. Většinou to jsou děti současných hráčů a jejich kamarádi.

Kolikrát týdně trénujete?

Trénujeme celoročně dvakrát týdně v tělocvičně i na hřišti. Sezóna začíná v dubnu, přes letní prázdniny je přestávka. Vyvrcholení celé sezóny je v září a první víkend v říjnu, to trénujeme i třikrát týdně. Ve starší kategorii trénujeme s nadhazovači, zlepšujeme kondici hráčů a techniky odpalu. Důležitý je nadhoz a pálka. Chceme, aby se naučili pálit rychlé balóny s rotací. Klademe důraz na protahování po zápase. Když jsem začínal hrát já, tak žádné nebylo. Rovnou na zmrzlinu. Teď se dbá na to, aby se po sportovním výkonu děti proběhly a řádně protáhly.

Dostávají se některé děti třeba i do reprezentace?

Ano, v únoru dva hráči, kteří začínali v Kostelci, odletěli na Nový Zéland na mistrovství světa do 18 let. Klackaři zatím v soutěži nemají momentálně juniorské družstvo, proto hostují v jiném oddíle. V Evropě je český softball prakticky bezkonkurenční, ale ve světě to již budou mít junioři dalek těžší.

Vzděláváte se jako trenéři, sledujete nové trendy?

Pravidelně každé dva roky si musí trenéři obnovovat licenci. Probíhají trenérské kurzy pro nováčky a trenéry na doškolení. Dozvídáme se od svazu novinky, potřebné k trenérské praxi. Třeba od doby, kdy jsem začal hrát já, se jenom styl pálení změnil asi dvakrát nebo třikrát. Nové trendy přicházejí z Ameriky, Kanady nebo Nového Zélandu. Není to jen o tom švihnout pálkou nad stojanem nebo proti letícímu míči.

Jak pracujete s dětmi, aby jejich tělo dobře zvládalo fyzickou zátěž?

Je pravda, že dříve se přes zimu tolik nehrálo, byl klid a odpočinková sezóna. Hrály se jen doplňkové sporty jako florbal, basketbal. Dnes už jsou velké nafukovací haly, ve kterých se hraje celoročně. Děláme každé dva roky trenérské zkoušky, jejichž součástí je i zdravověda, takže víme, jak s dětmi po fyzické stránce pracovat.

Kolik má oddíl Klackařů týmů a kategorií?

Máme kategorie do sedmi, do devíti, do jedenácti a do třinácti let, pak jsou kadeti a junioři. Juniory zatím nemáme, ale máme družstvo „starých“ pánů, složené z kamarádů a tam si chodím zahrát i já. Potkáváme se se soupeři z Pardubic, Hradce Králové a Kostelce, kde jsou další dva týmy, Tygři a Mlátičky. Hrajeme oblastní soutěž, pro zábavu a potěšení ze hry. Potom pokecáme, zavzpomínáme a dáme pivko.

Máte kromě softballu čas ještě na nějaké jiné koníčky?

Ano, snažím se koníčky skloubit s prací, rodinou a pravidelným tréninkem kadetů. Mám štěstí, že většinu aktivit mohu podnikat s rodinou a kamarády. V zimě jezdíme na běžky a hraju kuželky v lize neregistrovaných. Na jaře jezdíme na raftech divokou vodu – Labe, Orlici, Kamenici, Ostravici. Rád se projedu na kole. U nás v oddíle to není jen o hře, ale i o přátelství, pomoci. Mohu říct, že jsme jedna velká rodina.